21.4.-5.6.2024

Vernisáž proběhne v Městské galerii Panský dvůr 21. dubna v 15 hodin za účasti kurátorů projektu a hudebního doprovodu sólistů CM Danaj Magdaleny Múčkové a Jana Gajdy. V rámci vesnisáže zveme zájemce na komentouvanou prohlídku s kurátorkou Helenou Musilovou. 

 

V roce 1902 navštívil Prahu a Moravu francouzský sochař Auguste Rodin. Tato cesta, spojená s jeho tehdy největší zahraniční výstavou, byla důležitá nejen pro sochaře samotného, ale zanechala nesmazatelné stopy i v místě návštěvy. Byla významná jak pro tehdejší generaci malířů a zejména sochařů, kterým pomohla ujasnit cestu k modernímu výtvarnému směřování, ale také předznamenala budoucí orientaci výtvarné scény k francouzskému umění. Na druhou stranu, z toho, co tehdejší umělecká a společenská elita považovala za důležité této významné návštěvě ukázat, můžeme dovodit i podstatné informace o prioritách a charakteru té doby.

Výstava v Městské galerii Panský dvůr je čtvrtou reprízou výstavního a publikačního projektu, autorsky připraveného ve spolupráci Galerie hlavního města Prahy, Etnografického ústavu Moravského zemského muzea v Brně a Galerie výtvarného umění v Hodoníně. Autorský kolektiv projektu ve složení Hana Dvořáková, Magdalena Juříková, Helena Musilová, Vít Vlnas se poprvé systematicky věnuje „doprovodnému programu“, který byl Rodinovi připraven. Na základě nového studia archivních pramenů, tj. časopisů, korespondence, osobních archivů aj. mapoval důvody, proč – a to je jedno z hlavních témat celého projektu – přijel Auguste Rodin na Moravské Slovácko, kde navštívil Výstavu slovenských a moravských výtvarných umělců v Hodoníně a kde u příležitosti jeho návštěvy proběhla téměř celoslovácká slavnost („U obcí, jimiž jsme projeli, čekala představenstva obcí, školní mládež, vyparáděné děvčice a snad i celá dědina.“ Lidové noviny, 3. června 1902). Celá „slavnost“ byla uměle připraveným, objednaným počinem, nevážícím se na žádné konkrétní události v životě venkova, jako jsou hody či jiné církevní svátky.

Od toho se odvíjejí klíčová zkoumaná témata – jaká byla v té době role tzv. folklóru, jak byl domácím či zahraničním nemoravským návštěvníkům prezentován a jak se měnila jeho role, respektive jak byl využíván ve smyslu národní reprezentace v prostoru a čase. Projekt sleduje mechanismy společenských struktur, jak se utvářely na přelomu století a jejichž velká část přetrvala i do vzniku samostatného Československa. 

Rodin přijížděl do míst, o jejichž existenci neměl sebemenší tušení a jejichž obyvatelé jej vítali sice s okázalostí hodnou krále, avšak viděli v něm především velkého Francouze; jeho uměleckému jazyku rozuměli jen málokteří. V první polovině roku tak 1902 došlo ke krátkému a účelovému propojení politických zájmů české nacionální politické reprezentace s ambicemi mladých a sebevědomých výtvarníků sdružených ve spolku Mánes.

Na výstavě jsou představeny unikátní fotografie zejména Rudolfa Brunner-Dvořáka, který patří k zakladatelům „živé“ fotografie v našich zemí na přelomu 19. a 20. století. Brunner-Dvořák byl součástí Rodinovy „suity“ a díky tomu můžeme sledovat autentickou společnosti i atmosféru té doby. Tato kolekce je doplněna několika plastikami sochařů, pro které byla Rodinova návštěva zásadním impulzem pro další tvorbu. Autory „Moravského Slovácka“ zastupují dva akvarely legendárního Joži Uprky, na jehož statku v Hroznové Lhotě proběhla ona legendární hostina a tancovačka na Rodinovu počest.

 

Selští synkové a dcerky zpívali mezi tancem a tančili mezi zpěvem, vše se hemžilo v parném slunci, vše v svátečním kroji, všechno samá paráda. Na vršíčku kolem chalup nad sklepy stáli a projížděli se šohaji na koních, mezi nimi mihali se lidé, a hlavně všechny děti ze Lhoty. Nikdy jsem neviděla tolik ověšených koní, jako dnes: samá pentle, samý fábor, samá vonička. […] ‚Podívejte se,‘ pravil ke mě [Rodin], prohlížeje si cíp barevně vyšitého fěrtúšku štíhlé mladé krasavice, ,podívejte se na tuto pestrotu barev, je v nich harmonie, jakou sneslo jen oko Řeků. Cítím, že jsem tu na antické půdě nejstarší kultury. […] V chládku při kávě, krásný byl pohled na to hemžení dole v zahrádkách.‘ (rukopisné poznámky Zdenky Braunerové, uloženo v LA PNP)

Helena Musilová