10. 9. - 8. 10. 2017

 

Břetislav Malý pochází z Hradce Králové, tvoří v Brně, kde také studoval. Byl poslucháčem výtvarných studií v Bratislavě a Poznani (u prof. zw. Włodzimierza Dudkowiaka). Vernisáž se konala v neděli 10. září v 16 hodin za doprovodu jazzové formace Fridge Aside (Senica). Dernisáž byla spojena s autorem komentovanou prohlídkou výstavy - 8. října v 16 hodin. Tématem veselské výstavy  byl vztah obrazu a prostoru, zkoumání zákonitostí transformace skutečnosti ve svébytnou uměleckou realitu. 

Texty k tématu výstavy - Barbora Lungová a Břetislav Malý:

 

Barbora Lungová

"Aktivní zkoumání toho, co je malovaný obraz a jak působí jako systém znaků (barvy, štětcové tahy, forma, tvar a formát podložky) lze klást do doby vzniku modernismu. Dalším mezníkem byl zrod abstraktní malby, která ve své předválečné fázi měla často spirituální základ (Kupka, suprematisté, atd.). V období po 2. světové válce, kdy abstraktní malba dostala nový impuls ze zámoří v podobě abstraktního expresionismu a color field painting. Úkolem malby bylo, jak jej zformuloval a obhajoval tehdejší prominentní kritik Clement Greenberg, sledovat v každém médiu, co je mu vlastní.  Pro Greenberga byla vlastní plochost malby, neměl tedy pochopení pro jakékoliv přesahy malby do sochařství či jiných médií (či obecně pro intermedialitu jako takovou). Zajímavým způsobem systémy a možnosti malby posunuli v 60. letech konceptuálně smýšlející malíři (např. Agnes Martin, Robert Ryman, Ad Reinhardt...), kteří pracovali s geometrickým východiskem a předem danými limity, které si v tvorbě kladli, a které pak variovali: Ryman např. experimentoval pouze s bílou barvou  - zkoumal odstíny různých druhů šepsů či pouze bílých pigmentů a jejich optické chování na různých podkladech a v různé hustotě. Umělci také často pracovali s principem mřížky, který byl v 60. letech velmi živý díky minimalismu, ale který můžeme najít jako východisko už u Mondriana. 

Návrat k otázkám specifičnosti média je v poslední dekádě v malbě velkým hitem. Řada malířů se vrací k abstraktnímu tvarosloví (spíš ve své geometrizované než expresivní podobě), které zanechala 50. léta, ale řada z nich řeší naopak právě hybridnost média malby a objektu. U nás je v tomto ohledu silná právě brněnská škola autorů, kteří jsou absolventy ateliéru Malba 3 na FaVU VUT v Brně, kde jako jeden z prvních tuto problematiku začal řešit Petr Dub. Břetislav Malý je v současnosti doktorandem u děkana FaVU Milana Housera. Milan Houser je v ateliéru Malba 3 asistentem a jeho tvorba je v posledních deseti letech charakteristická právě zkoumáním hmoty barvy, resp. barevných laků, které svou mocností a fyzikálními vlastnostmi jsou často právě těmi faktory, které zdůrazňují objektovost daného obrazu.

Břetislav Malý po absolutoriu hradišťské umělecko-průmyslové školy začal svá studia na FaVU jako krajinář slavíčkovského typu, jeho diplomová práce již měla abstraktní charakter, byla niméně ale velmi vzdálená tomu, k čemu se za pár let od absolutoria malíř dostal. 

V současné době Malý v duchu „brněnské neokonceptuální malby“ zkoumá nejen hranice mezi podpůrnou konstrukcí a plátnem, ale také problematiku plochosti (vytváří z plátna drapérii, kdy malbu samotnou lze často spatřit jen tušeně v nějakém záhybu), a tedy i problematiku uchopitelnosti obrazu v jediném úhlu a okamžiku. Ústředním plátnem této výstavy je monumentální ovál, který je a není monochrom, protože jeho barva se vždy mění v závislosti na úhlu pohledu  - a navíc není nikdy rozvržena stejnoměrně po celém plátně, třebaže z hlediska technologického skutečně byla použita pouze jedna barva. Tento efekt iridescence, který známe dobře např. u brouka  zlatohlávka nebo u motýla Apatura ilia nebo Apatura iris, čili Batolců duhového a červeného, Malý rozehrává v oslňujícím měřítku. Oválný tvar obrazu jenom zdůrazňuje neuzavřenost svých okrajů a plně tak koresponduje jak s filosofickou ideou nepostižitelnosti své podstaty pouze z jediného náhledu, ale i esteticky, kdy evokuje lépe než formát s pravými úhly organičnost a komplexnost." 

 

Břetislav Malý

"Vztah obrazu k prostoru je zcela přirozený. Obrazová plocha, tedy myšlená plocha plátna zprostředkovává divákovi prostor iluzivní formou. Funkcí obrazu je do jisté míry tematizování prostoru. Vzhledem k těžišti různorodých úvah nelze takové dogma přijmout s obecnou platností. Obecně však v každém případě můžeme říci, že obrazy prostor zprostředkovávají a to i přes to, jestli nějaký zobrazují nebo jestli na nich je provedena nějaká malba.

Zákonitosti výstavby obrazu však zmíněný prostor převádí do vlastní podoby a libovolně jej upravují na základě například formátu či kompozice nebo ideji malíře.  

Výstava sleduje manipulovanou skutečnost, kterou umělecká díla mění původní těžiště její podstaty ve vlastní svébytnou realitu."